Smrtící cit
17. února 2009 v 19:58 | elisek
Tak kvůli Ayře jsme si vyjímečně pospíšila a novou kapitolu vá sem dávam čerstvě dopsanou :) Snad se vám bude líbit... podle mě to chce ještě moc co vylepšovat xD
P.S.: Kousek normálně pak perex, radši to připmínam :) Jo a ten název tak trochu předzvěstí jak bude příběh pokračovat.... malinko xDD
Měsíc byl v úplňku. Ozařoval celý les. Stromy se kolíbaly v příjemném, večerním vánku. Všude panovaly ticho a klid. Na obloze byly kromě úplňku také krásné, zářící hvězdy. Najednou se okolím rozlehly zvláštní zvuky. Ayra se probrala ze spánku a zmateně se rozhlížela po okolí. Pro jistotu vytáhla kunai zpod polštáře.
"Promiň, jestli jsem tě vyděsil, ale Akamaru… ehm…" zaslechla známý hlas.
Zamžikala ve tmě očima a uviděla Kibu v roztrhaném spacáku. Kousek opodál seděl jeho rozkošný pejsek, kterému od tlamy vyseli ještě kousky látky. Ayra si položila ruku před pusu, aby se hlasitě nerozesmála nad Kibovým zoufalým výrazem.
"Je ještě noc. Co budeš dělat?" zeptala se, jelikož se chtěla uklidnit.
Ninja jen pokrčil rameny. Vzápětí se po Ayře kouknul. Měl zvláštní, prosebný pohled. Dívka upřela svoje oči, přesně kam mířily ty jeho. Viděla sebe v obrovském spacáku, do kterého by se vešlo asi tak ještě pět lidí. Zmateně se usmála a trochu nakrčila obočí.
"Ty myslíš, že…" nedokázala dokončit větu.
"Prosím. Je celkem zima a já se potřebuji vyspat na misi. Neboj, budu slušný," zasmál se, ale v jeho hlese bylo slyšet napětí.
Ayra si jen povzdechla a roztáhla spacák do jeho obřích rozměrů.
"Dík moc," poděkoval jí Kiba a zalezl si na úplně opačnou stranu než ona.
Kunoichi se trochu začervenala, ale pak si řekla, že jsou přeci JEN přátelé. Po chvíli přemýšlení upadla opět do spánku….
16. února 2009 v 19:09 | elisek
Další díl.... gomen, že to tak trvalo, ale nějak sem neměla náladu T_T Dneska sem toho napsala většinu takže... snad se vám to bude líbit, hlavně teda Ayre :) Kousek normální, zbytek celý článek :)
"Cože, on?!" rozkřikla se Myia snad na celou Konohu.
Byl to Sai. Ten perverzní típek, jak mu holky často říkávaly. Ayra nevycházela z údivu.
"Ano, on," usmál se Kakashi nervózně pod maskou.
Kiba s Nejim se na sebe koukli. Znali dobře Saiovi zvyky. To bude zase řečí, pomysleli si. Větší starosti si ale dělala Myia. Sice ho nenáviděla, ale zároveň se jí moc líbil.
"Ahoj," usmál se Sai tím svým falešným úsměvem a začal pozoroval Ayru.
Ta se jen nemotorně usmála. Pohled někoho takového jí znervózňoval.
"Takže, cílem naší misi je získat co nejvíce informací o Akatsuki," řekl Kakashi.
Všichni přítomní souhlasně kývli. Ve vesnici se spekulovalo o jejich útoku, tak museli získat co nejvíce informací.
"A proto taky takovýhle.. ehm… zvláštní tým?" zeptal se Neji.
Zbytek ninjů po něm hodil nenávistné pohledy. Mladý Hyuuga jen pokrčil rameny a nasadil nechápavý výraz.
"Tenhle tým není zvláštní, je speciálně sestavený, aby vyhovoval misi. Neji s Kibou a jejich stopovací schopnosti. Pak Sai, který má možnosti prozkoumávat všechno třeba i seshora . A nakonec Ayra s Myiou. Jejich útočné společné techniky patří k jedněm z nejlepších v celé Konoze," poznamenal Kakashi.
"A co ty… teda vy sensei?" zeptala se Myia posměšně.
Její strýc se jen usmál a rukou jí rozcuchal vlasy. Dívka tohle gesto nesnášela. Choval se k ní jakoby byla pětiletá.
"Musím říct, že to Hokage-sama vymyslela dobře," uznal Sai.
Ayra s Kibou souhlasně přikývli, jen Neji se rozhodl trucovat a ta žádnou cenu se nechtěl smířit se zvláštním složením týmu.
"Nastává tu ale problém. Já, Myia a Ayra jsme na sebe zvyklí, ale Sai s Nejim k nám tak nějak nezapadají," vyslovil Kiba svůj názor.
Kakashi po něm hodil nechápavý pohled.
"To vymyslíme až za pochodu. Teď opravdu nemáme čas se tím zabývat," vysvětlil mladému ninjovi.
Všichni uznali, že je to dobrý nápad a vyrazili na cestu. Někteří ovšem s poněkud špatnou náladou…
3. února 2009 v 21:16 | elisek
Tahle povídka je povídka je věnovaná jednomu mě moc blízkumu člověku...
Ayře-chan :) Je to zatim jen 1. kapitola,tak nečekejte žádný zázraky xDD Mno a pro konoháče: vy se nedivte kdyby ste to na konoze.cz našly,protože to tam hodlam dát → s tim souvisý že je to napsaný tak aby to vyhovovalo pravidlům FF na konoze.cz → že to píšu jinym s "desingovym" stylem :))
P.S.: kousek normálně,zbytek perex :)
---------------------------------------------------------
Ayra seděla na lavičce a hrála si se svým kanaiem. Čekala na kamarádku. Najednou ucítila divný pocit na levé ruce.
"Akamaru!" zakřičela na psa, který jí olizoval dlaň.
"Haf," dostalo se jí odpovědi.
Ayra si povzdychla. Pak ji ale napadla jedna věc…
"Kde máš Kibu?" otázala se chlupatého stvoření.
Akamaru se na ní natočenou hlavou podíval. Tmavovláska se jen usmála. Kiba. Kluk kterého… ne, nebude na to myslet!
"Máme misi," zaslechla hlas za sebou.
Patřil té nejzvláštnější holce, co znala, ale přesto to byla její kamarádka… prostě Myie. Ayra na ni s překvapením upřela hnědé oči.
"Cože?"
"Neslyšíš? Jdeme na misi," zopakovala Myia sdělení.
Ayra se odfoukla ofinu z čele. Tenhle Myiin přístup nesnášela.
"Má pravdu," ozval se ještě někdo a vyhoupl se k Ayře na lavičku.
Ta překvapením nadskočila snad metr do vzduchu. Až tak jí ten dotyčný vylekal.
"K-kibo, tohle už mi nedělej," těžce oddychovala.
Kiba se jen zasmál a Myia nasadila ten svůj postoj… všechno-je-mi-ukradený-až-na-mojí-kámošku.
"Co si myslíš ty jeden přitroublý Dogmane??" vrhla na něj zlostný pohled.
"Mno co?" odpověděl jí na to ninja.
"Co, co. Takhle nás vylekat."
"Jste kunoichi ne?"
Na to Myia už jen nenávistně zasyčela. Ach jo, oba jsou hrozně panovačný, pomyslela si Ayra v duchu. Kiba si jí změřil pohledem. Jakmile to zaregistrovala, začervenala se jak Hinata co právě viděla Naruta. Myia si jejího výrazu všimla. Znala jí odmalička. Věděla, že Kiba je pro ní víc než kamarád.