Mno takže mise do VK a jaká jiná než povídka, když tomu velí Tygricicicek xDD Ale já sem ráda... ona mě vždycky dokopne ke psaní, což potřebuju :)
Hm... ta povídka měla bejt mise, tak snad nevadí, že sem to maličko zamotala a dala tam i jiný postavy xD celá já xD
A taky sem k tomu nastavila pict :)

Celý je to pod perexem aby nevznikla psychycká ujma z mého díla xD
Do Hinata nervózně postávala na rohu jedné ulice Konohy. Rozhlížela se po okolí. Najednou v dálce zahlédla udýchanou, běžící Tenten.
"Hinata-chan, moc se omlouvá za zpoždění," vrhla se bruneta kamarádce k nohám.
Hinata se jen usmála a pomohla jí vstát. Dívka se oprášila a upravila si batoh na zádech.
"Jdeme, už na nás u hlavní brány čeká sensei," poznamenala Hinata a vyrazila.
Tenten šla v těsném závěsu za ní. Cestou přemýšlela nad jejich novou misí. Šly společně s Kurenai-sensei na misi proti jednomu z Akatsuki, který se měl údajně podle informátora ukrývat v lesích kolem Konohy.
"Neboj, Tenten-chan, bude to v pořádku. Podle zdroje je jen jeden," usmála se Hinata na nervózní kamarádku.
Ta jí to též oplatila úsměvem.
"A kdo jde ještě s námi? Tým má být čtyřčlenný nebo ne?" zeptala se ještě.
"Ano, budeme čtyři. Jde s námi ještě jeden… ehm… člověk," odpověděla jí modrovláska a následovně sklopila smutně oči k zemi.
Tenten si výrazu všimla a pátrala v paměti, kdo by mohl Hinatě tak vadit. Přišla jen na jediné jméno… Sakura Haruno. Od té doby, co chodila s Narutem, Hinata byla skoro pořád smutná. Když se kunoichi probrala z přemýšlení, zjistila, že jsou už jen kousek od hlavní brány.
"Máte zpoždění," řekla Sakura a Hinata rozzlobeně zatnula pěsti.
Její kamarádka si toho všimla. Nikdy jí ale neviděla takhle moc naštvanou.
"Omlouváme se," řekla Tenten a chytla Hinatu za rameno, aby ji uklidnila.
Kurenai si všimla napjaté situace. Smutně si povzdechla.
"Takže, naším úkolem je zneškodnit jednoho z členů Akatsuki," protnula nakonec napjatou atmosféru.
"Sakuro, ty z nás víš nejvíc o Akatsuki, prosím, pověz nám o nich."
Sakura se nadechla a začala vyprávět o tom, co zažila v souboji proti Sasorimu. Ostatní, kromě Hinaty, jí s napětím poslouchaly.
"Akatsuki jsou opravdu nebezpeční lidé," uzavřela svůj monolog.
Kurenai významně přikývla.
"Teď si určíme naše formace a pak vyrazíme."
"Stát," zavelela Kurenai.
Na její povel se všechny dívky zastavily na větvi jednoho stromu.
"Byakugan," řekla Hinata a začala svýma očima prozkoumávat okolí.
Najednou ukázala rukou na rozlehlou louku. Stál tam. Muž v černém plášti s červenými mraky. Měl blond vlasy svázané v culíku.
"T-to je Deidara," zašeptala Sakura.
"O tom už jsem slyšela, používá výbušné techniky," poznamenala Tenten.
Kuranai lehce pokynula rukou a všechny dívky se k ní přiblížily. Na ruce ukázala pomocí prstů číslo tři. Ostatní souhlasně kývly hlavou.
Po hodině boje byla Kurenai vážně zraněná a Sakura mrtvá. Hinata s Tenten se ještě pořád držely na nohou. Deidara se spokojeně usmíval.
"Překvapivé, jakou máte výdrž," poznamenal a vytvořil pečeť.
Výbuch. Kolem se rozvířil prach. Hinatě to utrhlo ruku, Tenten vybouchla celá. Na tváři kunoichi se objevily slzy. Zůstala sama, bez ruky, bez pomoci. Byla úplně zoufalá. Proklínala se, že nebyla silnější, zatínala zuby, nic jí to nebylo platné…
Hinata se vzbudila. Byla ještě noc. Pořád ještě brečela. Byl to jen hrozný sen, říkala si. Přesto cítila, že jí na srdci něco tíží. Vstala z postele a vydala se do kuchyně. Když procházela chodbami domu, všimla si skrz otevřené dveře své spící sestry Hanabi. Spokojeně se usmála. V kuchyni si nalila plnu sklenici vody a na chvíli se posadila ke stolu. Zítra měla opravdu jít na misi proti Akatsuki. Takové sny nikdy neměla, ani nevěřila, že by mohly něco předznamenávat. Přesto by tenhle jako živý…
"Proč, proč," plakala nad hrobem Hanabi.
Byl to hrob ninjů, co umřeli v bitvě. V krátké minulosti tam přibily čtyři nová jména. Hinata Hyuuga, Tenten, Sakura Haruno a Kurenai Yuuhi. Mladá dívka bědovala nad osudem své sestry. Chtěla se pomstít, ale nevěděla jak. Najednou k ní někdo přistoupil a vzal ji za rameno. Byl to Naruto. Navzájem si věnovali jen smutné pohledy.
"Vím co cítíš," řekl jí.
"Nevíš. Ona věděla jak to dopadne," rozbrečela se Hanabi ještě víc a podala ninjovi zmuchlaný papír.
Jakmile si ho přečetl, zmocnil se ho zvláštní pocit. Studený vítr ovanul celý hřbitov. Slunce pomalu zapadalo. Jedna slza, která se nenávratně ztratila v prázdnotě. Naruto poklekl, bušil pěstmi
do studené země a proklínal svět.
do studené země a proklínal svět.
Hanabi, vím, že umřu. Mám pocit, že nadešel ten čas
Dej prosím tenhle papír Narutovi, protože on je člověk,
kterého jsem vždy obdivovala a milovala.
Chci aby věděl, že na světě není sám.
Mám tě ráda, sestřičko… tvoje
Hinata
Mám tě ráda, sestřičko… tvoje
Hinata
Ahojky obíhám SB...u mnje je tridjení SB...taxe zapish...PapíQ!...